První možnosti vzdělávání se nabízely bedihošťským dětem již od roku 1632, neboť tehdy je poprvé zmiňována farní škola v Kralicích na Hané. I po zavední povinné školní docházky v roce 1774 však chodily děti do školy jen velmi zřídka. Uvádí se, že to snad byla jen třetina z nich. Dle tohoto zákona měly na vesnicích vznikat tzv. školy triviální, kde se vyučovalo trivium – čtení, psaní, počítání. V tento druh byla přeměněna i kralická, původně farní, škola. Za špatného počasí sem byly děti dopravovány povozem, často i na koních. Byla-li Valová rozvodněná a odplavila-li lávku, což se stávalo každý rok, musely děti chodit nebo jezdit přes Otonovice. Část žáků také navštěvovala školu hrubčickou, založenou v roce 1788.
V Bedihošti byla samostatná škola zřízena v roce 1870. Budova se začala stavět již v roce 1869, ještě před skončením úředního jednání o vyvázání ze školy kralické a o povolení zřídit samostatnou školu. Stavba trvala necelé dva roky. Vyučování bylo zahájeno 3.10.1870 a prvním učitelem se stal Josef Racek. Škola byla původně jednotřídní a ve školním roce 1870-1871 ji navštěvovalo 90 žáků ve třech odděleních. Ve školním roce 1876-1877 byla rozšířena na dvoutřídní a chodili do ní už 103 žáci. Prvním předsedou místní školní rady byl zvolen Josef Přemyslovský. Učitele platily zpočátku obce, později přispívaly ročním paušálem. Služné Josefa Racka činilo při nástupu 300 zlatek ročně, k tomu měl zdarma otop a výnos zahrady. V roce 1871 byl jeho plat zvýšen na 500 zlatek ročně. Platy učitelů se tehdy už řídily podle zemského zákona z roku 1870. Později nastoupili na bedihošťskou školu další učitelé. Škola se výrazně zasloužila o zvýšení vzdělanosti občanů. Přesto bylo v obci roku 1891 napočítáno 104 negramotných, což představuje 10,6 % všech obyvatel. Ve školním roce 1912-1913 školu navštěvovalo již 188 žáků, přitom budova měla pouze tři učebny. Obecní zastupitelstvo uvažovalo nejprve o přestavbě, ale na návrh předsedy místní školní rady Antonína Vavroucha přijalo usnesení postavit budovu novou. Pro stavbu byl vybrán obecní pozemek u silnice do Kralic na Hané. Rozpočet činil 212 500 korun.
Budova dnešní školy byla dokončena v roce 1916 na konci dnešní ulice Komenského. Dříve zde rostli v mokřině malý hájek zvaný Okroužek. Stará škola sloužila po vystěhování inventáře jako nemocnice, později byla budova prodána soukromému majiteli.Výkopové práce začaly v roce 1914,4.5., v den patrona obce svatého Floriána, byl slavnostně položen základní kámen. Nesl nápis „Naší mládeži 1914“ a byl zazděn do stěny budoucí školy. Koncem listopadu 1916 byla budova dostavěna a po kolaudaci byla škola do ní přestěhována. Světová válka komplikovala nejen stavbu, ale i pozdější vyučování. Provoz se normalizoval až v roce 1919, kdy byla také otevřena měšťanská škola a od kdy také počítáme definitivní zahájení provozu v běžných podmínkách. Prvním řídícím učitelem na obecné škole se stal František Kadlec, správou měšťanské školy byl pověřen Augustin Střítecský.
Postavení nové školní budovy nazývané „školní palác“ umožnilo v roce 1919 v obci zřídit trojtřídní školu měšťanskou, jednu z prvních na prostějovském okrese. Už ve školním roce 1919-1920 navštěvovalo dvě první třídy „měšťanky“ 109 žáků, z nichž více než polovina byla přespolních. V roce 1925 působili na škole ředitel, řídící a 8 učitelů. Později byla funkce řídícího zrušena a od roku 1930 vedl školu ředitel Josef Šebestík. V roce 1933 měla měšťanská škola 164 žáků v pěti třídách, počet žáků a tříd obecné školy se neuvádí. Tehdy učili na bedihošťské škole výrazné osobnosti, Jan Janďourek, Jan Mlčoch a Vojtěch Svačina. Poslední dva byli jmenovaní řediteli škol v Kostelci na Hané, resp. v Prostějově a z Bedihoště odešli. V roce 1936 se stala měšťanská škola újezdní pro žáky z Čehovic, Kralic na Hané, Hrubčic, Otonovic a Výšovic a rok na to vystřídal ředitele Šebestíka v jeho funkci Vincenc Pešák. Při měšťanské škole byla zřízena Lidová škola hospodářská, kterou v prvním školním roce 1920-1921 navštěvovalo 46 žáků. Roku 1926 se naplnilo dlouholeté úsilí bedihošťských občanů o zřízení dětské útulny, předchůdkyně dnešní školy mateřské. Útulna byla původně umístěna v obecním domě č. 106, v roce 1934 se přestěhovala do přízemí školní budovy. Ke vzdělání občanů přispívala místní osvětová komise, která organizovala různé přednášky, besedy a kurzy. V obci byly v provozu dvě knihovny. Během druhé světové války obec zajistila pro občany dva hromadné kryty – jeden z nich právě ve školní budově. Vzdělávání bylo v této době nesmírně obtížné. Výuka všeobecně vzdělávacích předmětů byla potlačena a nadměrně rozšiřovány hodiny německého jazyka. Projevoval se katastrofální nedostatek učebnic a školních pomůcek, v zimě se vyhlašovaly uhelné prázdniny. Koncem války byly školy zavírány a přeměňovaly se v nemocnice či jiná podobná zařízení. I bedihošťská škola byla těmito opatřeními postižena. V roce 1941 byla zrušena místní školní rada, hlavní (měšťanská) škola byla prohlášena za výběrovou a mohlo do ní být připuštěno je 35% žáků školy obecné. V roce 1943 měla obecná škola tři třídy se 113 žáky, hlavní škola 301 žáků. V září roku 1944 byla škola vystěhována a v budově zřízen vojenský lazaret. Bedihošťští žáci museli chodit do škol v Kralicích a Čehovicích, pro malé děti byla upravena na třídu jedna místnost v budově staré školy. Učitelé chodili vyučovat žáky i po domech.
Po opravě budovy začala škola opět řádně fungovat pod vedením ředitele Janďourka a ve školním roce 1946-1947 měla obecná škola tři třídy a 93 žáků, do sedmi tříd měšťanské školy chodilo 270 žáků. V důsledku úbytku obyvatel se tedy snížil i počet žáků školy. Už za okupace a potom trvale soutěžili žáci ve sběru odpadních surovin. Hospodářský efekt této činnosti byl nevelký, výchovny ještě menší, protože místo dětí sbírali tyto suroviny většinou jejich rodiče. V roce 1948 byla škola rozdělena. Na škole národní se v pěti třídách a pěti postupných ročnících učilo 98 dětí, na škole střední v sedmi třídách 277 žáků. Ve škole byl ustaven Spolek rodičů a přátel školy, žáci se podíleli na brigádnických pracích a soutěžili ve sběru odpadových surovin a léčivých rostlin. Do nepovinného předmětu náboženství byly v roce 1952 přihlášeny všechny děti na národní škole, a 86,6% žáků školy střední. Po vydání nového školského zákona v roce 1953 se škola opět sloučila ve všeobecně vzdělávací střední školu. Měla na nižším a vyšším stupni celkem 295 žáků a školní újezd zahrnoval i Kralice, Hrubčice, Otonovice, Čehovice a Výšovice. V roce 1959 byla osmiletka rozšířena na devítiletku. V těch letech byla škola vybavena novým nábytkem, potřebným zařízením a různými pomůckami, upraveny dílny polytechnické výchovy v budově MNV a biologické pracoviště se skleníkem. Značný význam mělo zřízení školní jídelny sloužící až 120 strávníkům. V roce 1962 měla škola 11 učeben, 12 tříd a 407 žáků. Budova však už tehdy nestačila, vyžadovala přístavbu, hrozilo vyučování na směny. Mateřskou školu s celoročním provozem navštěvovalo v roce 1950 43 dětí. Od roku 1959 byla umístěna na dvoře budovy MNV.
V osmdesátých letech „školní palác“ již nevyhovoval. Generální rekonstrukcí byly odstraněny jen závady způsobené stářím objektu, prostory pro vyučování se však nezvětšily. K nápravě došlo teprve přestavbou v letech 1985-1988. V přízemí přístavby byla zřízena kuchyně s jídelnou, v patrech se našlo místo pro šest učeben a dva kabinety. Patronát nad školou měl cukrovar, který svými prostředky přispíval k jejímu provozu. Ve školním roce 1977-1978 navštěvovalo 5 tříd prvního stupně 100 žáků a šest tříd druhého stupně 158 žáků. Na škole působil ředitel Kamil Balák, 3 učitelé a 11 učitelek. V roce 1980 byla zrušena dvojtřídka v Čehovicích a její žáci převedeni do Bedihoště. V důsledku této úpravy a také v důsledku nástupu silnějších ročníků se počet žáků zvýšil a provoz se značně komplikoval. Pro nedostatek učeben muselo být několik tříd umístěno mimo budovu a v roce 1985 dokonce mimo obec. Ve školním roce 1988-1989 měla škola celkem 365 žáků, 184 chlapců a 181 dívek, do čtyř tříd prvního stupně chodilo 99 žáků, do devíti tříd druhého stupně 266 žáků. Ředitelkou školy se stala Jiřina Neoralová a vyučovalo na ní 5 učitelů a 9 učitelek. Od konce sedmdesátých let byla ve škole zaváděna výuka podle nové koncepce. Dařilo se umísťování absolventů na střední školy, k aktivitám žáků patřilo jejich působení v pěvecko-recitačním sboru. V roce 1978 pracovalo na škole 16 zájmových kroužků. Žáci školy se zapojovali do brigád a veřejně prospěšné práce i do sběru surovin a léčivých rostlin. Provozovatelem mateřské školy se stalo JZD 9. května, které ji vybavilo a všemožně podporovalo. I tak se potýkala s nedostatkem prostorů. Do jejích dvou ročníků chodilo kolem 50 dětí, v roce 1979 nemohlo být přijato 14 mladších zájemců. Ve školním roce 1982-1983 na ní působily ředitelka, 3 učitelky a 3 pomocné síly.
